Za Masarykem:
7. březen, den narozenin prvního presidenta naší republiky, měl by být nejen dnem vzpomínek a oslav, ale stejně jako ostatní význačné dny v životě našeho národa měl by být dnem porovnání a zpytování svědomí. Vždyť příklad, který dal první president státu svým životem a životním dílem celému národu československému, k tomu vybízí a nutí. Ne nadarmo bývá zdůrazňováno, že jeho život je nepřetržitým úsilím po pravdě a pravdivosti ve všem, a chce, abychom i my tak činili. Žádá pravdivost v životě soukromém i veřejném, i v politice a sám nejlépe dokázal, jakým krásným výsledkem bylo korunováno jeho dílo osvobozovací, protože i ono bylo bojem o vítězství pravdy naší nad lží našich utiskovatelů, práva nad násilím. Dovedl pro pravdu trpět - a on mnoho pro ni trpěl. Ale nikdy necouval a nesmlouval, ani tenkrát, když čeští lidé stáli proti němu. Poznal, že povaha je znečištěna, že český člověk nemá srdce, že je neupřímný, nestatečný, dvojaký. Jde do našich dějin a nachází tam krásné vzory. Smysl těch dějin pak nachází v úsilí o opravdovou lidskost. Ne násilím, ale smírně, ne mečem, ale pluhem, ne krví, ale prací, ne smrtí, ale životem k životu - toť smysl našich dějin a odkaz předků. Česká otázka nebude rozřešena ve Vídni u zelených stolů, ale u nás doma, v našich městech, vesnicích, v našich školách. Od sebe musí každý začít. Sebe napravovat, sebe zlepšovat. Činit ze sebe člověka mravního, statečného, milujícího, pracovitého. A při té práci nemyslit pořád na bůhvíjaké velké skutky, ale právě na tu dobrou, malou práci, kterou nikdo nechce dělat. Práce nejsou tak zvaně veliké činy prací je také práce mozolná; práce nevykonávají pouze rekové, ale také lidé malí a ponížení, o nichž historie ještě vypravovat neumí; prací není jen obětovat život v lomozném ryku válečném, na nějž upírají zraky nejen vrstevníci, nýbrž i potomkové, prací je obětovat bližnímu své síly a obětovat mu je hlavně prací vytrvalou.
Československý hasičský dobrovolník, který říká, že slouží myšlence humanitní, že tu koná kladnou práci pro bližního, že se zeptá, co říká Masaryk o lásce k bližnímu.
Především nic nového, nýbrž staré, uznané pravidlo je základem i moderní mravnosti. Miluj bližního svého jako sebe samého! Kdo je bližní? Milovat v člověčenstvu všechny stejně nelze. Vybíráme si a musíme si vybírat předměty své lásky. Musíme mít určitý cíl. A proto je nám bližní, má-li láska k němu být praktickou, učiněnou, nejbližší. A nejbližší každému je matka, otec, bratr, sestra, žena a děti. My ještě nemáme potuchy, co se dá udělat pro lidi, o kterých myslíme, že je milujeme. Ale prosím, stopujte sebe i jiné, jaký je náš poměr k nejbližším osobám a užasnete často, jak málo je známe, a jak málo je ve skutečnosti máme rádi. Nejbližší z bližních byly by nám všem děti. Už dávno bylo řečeno: Cti otce svého i matku svou!
Pracovat, to znamená odpírat zlému a důsledně. A nebýt citlivůstkářem, nemazlit se s prací, bídou, lidmi. Ale mít uvědomělou lásku, Veliké zlo je, že žijeme v myšlence, co řekne o mně soused. Ale o to běží, mít svůj úsudek, svoji osobnost, individualitu. Odhodlejme se být svými! Nežijeme na cizí účet, na cizí svědomí!
Musíme věřit v pokrok, že se život jednotlivce a celku lepší a že bude pořád lépe. Kdo věří v pokrok, nebude netrpěliv. Pokračovat znamená špatné překonávat. Špatné překonávat dobrým. Věčnost - věčnost nenastává teprve po smrti, věčnost je již teď, v tomto, v každém okamžiku. A proto neodkládat ničeho pro nějakou věčnost vzdálenou!
S jeho názorem v lásce k bližnímu souvisí těsně názor o lásce k národu. Říká, že lidé utlačení, nesvobodní, porobou deformování se ne lehko a ne obratem ruky stranou svobodnými i duchem. Proto tolik lidí u nás stát neguje i dnes - nedůvěrou, odporem vůči státní administrativě, špatným poměrem k celým vrstvám spoluobčanů, řečeno drasticky: jsou ještě lidé, kteří drží palce spíš zloději, než poctivosti. Odrakouštit se, to znamená, získat smysl pro stát a státnost demokratickou. To musíme žádat nejen na byrokracii a vojsku ale na všem občanstvu.
Máme-li se ctí obstát, musíme všecko své úsilí politické a kulturní pořádně zintensivnět. Ano, dá to práci; ale kdo ji nechce dát, ať nepovídá o národě a vlastenectví!
Opravdová láska k národu je věc velmi krásná; u slušného a čestného člověka rozumí se sama sebou; proto o ní mnoho nemluví, tak jako slušný muž nevytrubuje do světa svou lásku k ženě, k rodině a tak dále. Pravá láska chrání, přináší oběti - a hlavně pracuje. A na tu práci pro národ a stát je třeba jasného, rozumného programu politického - pouhé horování a rozčilování nestačí. Je přece rozdíl mezi vlastenectvím a vlastenčením; co se již Havlíček natrápil tím jarmarečním vlastenčením, ale jako by Havlíčka pro mnohé nebylo bývalo.
Své vlastenectví musíme teď projevit vědomou státností. Máme úkoly pro národ a máme úkoly pro stát. Rozumí se, že nemohou být v odporu.
Humanita nevylučuje ani neoslabuje lásku k národu; mohu, ba musím milovat národ svůj positivně, ale nemusím proto nenávidět národy jiné.
Pravá láska se nedokazuje nenávistí, nýbrž jen láskou. Humanita, láska nejen k sousedům, nýbrž k člověčenstvu - jak si mám to lidstvo představit konkrétně? Vidím chudé dítě, kterému mohu pomoci - to dítě je mně lidstvo. Lidstvo prostě je větší nebo menší úhrn lidí, pro které takticky, skutkem a ne jenom slovy můžeme něco dělat. Lidskost není v tom, že horujeme o celém lidstvu, nýbrž v tom, že jednáme vždy lidsky. Žádáme-li od politiky, aby sloužila člověčenstvu, neříkám tím, aby nebyla národní, ale by byla spravedlivá a slušná. To je všecko.
To jsou slova srozumitelná, mužná, poctivá. I hasiči jim rozumějí. I oni vědí, že sloužit národu znamená sloužit člověku, který té služby potřebuje. Půjde proto dobrovolné hasičstvo za Masarykem. A bude mezi těmi, kdo budou chránit a bránit tento stát, jehož je T. G. Masaryk presidentem, proti každému nepříteli vnějšímu, i proti každému nepříteli vnitřnímu, jenž by snad úklady strojil republikánskému zřízení tohoto státu. Bude mezi obránci demokracie Masarykovy, aby prokázalo svou vděčnost tomu, jehož zásluhou vrácena nám, našemu národu - svoboda. Bez Masaryka by té svobody nebylo.
Citace z knihy:
Fr. Chládek
Hasičské proslovy - 50 proslovů před šikem, 1934
Vlastním nákladem vydal F. Chládek, žup. Hasič. Vzdělavatel, Věcov, pošta Jimramov.