Teorie proslovu:
Složení a rozložení řeči:
Všeobecně lze řeč rozčlenit do tří hlavních části: Úvod, pojednání, závěr. Řeč "do pléna" musí být za každou cenu takto členěna, neboť musíme počítat s rozmanitým posluchačstvem, které dokonce často nic neví o věcech, o kterých řeč pojednává. Proto v úvodu je nutné posluchače seznámit s danou problematikou.
Úvod řeči nemusí být vždycky přímo vázán na věc, o které bude mluveno. Bývá spíše všeobecný, ukazuje se v něm na souvislost tématu s jinými důležitými otázkami a v něm posluchačstvu vykládá, proč v této době o této věci mluvíme. Ovšem, všeobecnost úvodu nesmí být na újmu jeho obsahové věcnosti, odbočení od látky ani v úvodu nesmí být takové, aby odvedlo pozornost posluchačů od daného tématu. Naopak, každým slovem úvodu má se řečník snažit, aby pozornost posluchačů usměrnil a přivedl k věci, o níž mluví, aby učinil věc pro posluchače zajímavou. Úvod musí být vždycky jen krátký. Věci v řeči nejdůležitější, nejpodstatnější, nesmí se v úvodu objevit. Úvod má jen vzbudit pozornost posluchačovu. Je přípravou projednání.
Pojednání, čili stať. V pojednání vede řečník různé názory na věc, uspořádá je, posuzuje a dává vyniknout tomu, který sám hájí, zdůvodňuje jej a podpírá fakty. V pojednání budiž obsažena především hlavní myšlenka, střed řeči. Odůvodnění řeči musí být pevné a svědomitě připravené. Řečník nesmí předpokládat, že názor, který jemu běžný, nepotřebuje odůvodnění a výklad. Řečník mluví nejsrozumitelněji, když u svých posluchačů předpokládá raději méně, než více znalostí o tom, o čem mluví, i když on sám vidí všecko jasné a pochopitelné. Řečník právě proto, že jemu jeho názor je správným a samozřejmým, musí takový učinit i svému posluchačstvu, což lze jedině výkladem a důkazem. Když řečník o své věci pojednal, vyložil ji a zdůvodnil, přistupuje k jejímu zakončení.
Závěr řeči je stejně důležitý, jako pojednání. Obyčejně poslední slova zůstávají v paměti posluchačů nejdéle. Proto řečník hlavní a nejpádnější důkazy přednese až na konci pojednání, těsně před závěrem. V závěru pak shrne hlavní body řeči, zdůrazní nejdůležitější tvrzení, doprovodí je dvěma, třemi nejpádnějšími důkazy a vyvodí z nich pevný, přesvědčivý a jasný soud.
Celkem tedy řeč, takto rozdělená, působí v úvodu k upoutání pozornosti, v pojednání k poznání věci, v závěru pak k přesvědčení a sblížení posluchače s tím, co právě od řečníka přijal.
Pohřební proslov:
Řeč pohřební. Jest to řeč tichá, vážná. Řečník má býti podle možností volen ze známých zemřelé osoby. Pokud lze, nechť mluví nad rakví ženy žena. Řeč pohřební musí být řádně připravena, řečník mluví o bolesti nad ztrátou zemřelé osoby, oceňuje její dobré vlastnosti a činy a končí útěchou a povzbuzením pozůstalých.
Pohřební řeč nutno rozděliti na část osobní a všeobecnou. Řečník, neznál-li zemřelého, nad jehož rakví mluví, musí býti předem řádně informován, aby vzpomenul jeho předností a dobrých vlastností. Ostatní část řeči budiž věnována úvaze o významu a smyslu lidského života. Zakončením řeči jest vždycky slovo útěchy a rozloučení se zemřelým. Řeč pohřební může býti bohatší vážnými slovními obrazy, musí však přesto býti dokonale vážná a věcná. Jest určena k tomu, aby zapůsobila především na cit posluchačů a obrátila jejich mysl k vážným otázkám života. Nesmí býti nikdy dlouhá, 10 minut stačí úplně. Je-li pohřeb pořádán tak, že i při odchodu z domu, nebo místa, kde mrtvý byl vystaven, jest účast pohřebního obecenstva, může řečním učiniti vždycky jen zcela krátký projev. Mluví jen o zemřelém , o jeho práci a životě, o vztahu k místu, z kterého jest jeho mrtvola odnášena. Hlavní pohřební řeč, resp. Její hlavní část budiž proslovena vždycky jen v krematoriu, nebo u hrobu. Řeč pohřební není nijak snadná. Řečník, i když je dojat smrtí toho, nad jehož rakví mluví, nesmí se připraviti o nutný klid a pevnost myšlenky i hlasu. Je chybné mínění, že řečníkovým úkolem je účastníky pohřbu rozplakat, rozbolestnit. On se má naopak snažit, aby je povzbudil.
Citace z knihy:
F. K. Zeman
Řečnictví - praktická příručka pro funkcionáře a pracovníky osvětových organizací, 1929
Nakladatelství volné myšlenky.