Našemu Jubilantu!
Za veškerou práci Tvou a lásku k nám, chováme Tě v srdcích svých a nevzpomínáme, že dne 9. února 1936 jsi se zdráv a svěží svých sedmdesátých narozenin.
Chápeme, že doba sedmdesáti let, jež proběhla Tvým životem, podobá se zpěněné horské bystřině, jež po nárazech různým úskalím přitéká čistá a klidná k poselství tichých a velikých vod, jež podobají se všem spolkovým pracím v životě tvém.
Jsi posledním mohykánem, který v roce 1888 stál u kolébky při zrození našeho hasičského sboru, jehož jsi se stal duší po dobu dvaadvaceti let ve funkci jednatele, od roku 1910 až po dnešní den i nadále jsi naším rádcem a velitelem.
Pročež příjmy ku svému jubileu drahý bratře a veliteli i touto cestou náš opětovný projev lásky a úcty k Tobě, v myšleném stisku Tvé upřímné pravice s vroucím přáním, by při dokončení dalšího desetiletí, nové to etapy tvého života a práce mohli Ti opět zdravému jak dnes stisknouti a úctyplně zadívati se do tvé šediny, z nichž dýše upřímnost, poctivost a bratrská láska, nejen nám, ale i veškerému hasičstvu naší velké župy, již jsi místostarostou.
Citace z almanachu:
Na pomoc
Věstník Podkrkonošské župní hasičské jednoty č. 29.
Ročník XIV. číslo 1.: