Hasičské citáty



"Hasič musí překonat svoje pohodlí,
vrozené každému člověku
a musí překonati lhostejnost,
se kterou se na jeho obětavost,
statečnost, sebezapření a pracovitost
skoro celý svět dívá."
                     (hasičské proslovy z r. 1928)


"Hasič není z jiného těsta.
Co ho dělá jiným je síla,
která ho na základě výcviku
a spolupráce s druhými přinutí
vydržet situace,
kdy jiný člověk už nemůže…"
                     (J.S.)


"Hasič je člověk,
který žije na světě dvakrát,
pro sebe a pro druhé.
A proto právě život hasičův,
jest pravým příkladem
správného pochopení života lidského."


"Kde jiní selhali, ty nemáš právo selhat,
ani právo vzdáti se, kde jiný snad se vzdal!"


"Aby mohl člověk žít čestně, musí se rvát,
dělat chyby, bít se, mýlit se, začínat a opět začínat,
prohrávat a věčně zápasit."


                     (Tolstoj)


"Lidé pochybují o tom, co říkáte,
ale uvěří tomu, co uděláte."
                     (K. Světlá)


"Lépe jest hráti než zaháleti,
neboť ve hře se něčím mysl zanáší
a často i brousí."
                     (J. A. Komenský)


"Teď, když jsme se naučili plout povětřím jako ptáci a potápět se jako ryby, zbývá už jenom jedno, žít na Zemi jako lidé."
                     (G. B. Show)


"Tajemství úspěchu v životě není dělat to,
co se nám líbí, ale nalézt zalíbení v tom, co děláme."


"Obětavost je představa, kterou samovolně přivádí na mysl význam slova hasič. Přešly dlouhé roky od těch, kdy člověk poprvé ve svém věku pocítil povinnost ke svému bližnímu, kdy poprvé promluvilo srdce v tom smyslu, že člověk není živ jen sám pro sebe, ale že jako součást lidské společnosti má také závazky ke svým bližním.
Přicházejí okamžiky, kdy klesá pěst namířená proti tváři druhého a svědomí volá, že ne ničit, ale poskytovat pomoc druhému je povinností člověka k člověku."
                     (z Pamětního listu účastníka LŠ v Jánských Koupelích)


"Co je to za sílu, která Tě žene znovu a znovu do nebezpečí?
Jakmile to houkne, zapomeneš na sebe a vidíš jen nebezpečí hrozící druhým.
Tvoje myšlenky se koncentrují na vyřešení situace, která pro někoho může znamenat konečnou.
Z neklidného spánku Tě budí neodbytné poplachové světlo a siréna.
Únava Tě zmáhá, ale jedeš.
Dokonce se někdy těšíš.
A když už nemůžeš pomoci vrátit život, neptáš se po jeho smyslu.
Mají Tě za blázna a Ty se jen směješ: Někdo to udělat musí, ne?
Buď stále nad věcí.
Být rychle a včas tam, kde někdo čeká na Tvou pomoc a minuta je pro někoho věčností.
Tak neváhej…!"


"Voheň je neřád, dyž se pustí z vočí a dobře nehlídá. Hanušce chytlo před půldruha sta lety máslo na kamnech a lítalo po střechách z domu na dům, až z toho vyhořelo celý město. Jindy stačí děravej komín, zazděnej trám v komíně, rozpálená trouba vod kamínek a třá i špaček cigára, vodhozená sirka. Voheň se holt musí hlídat, aby neztropil škodu.
Ty, který si vzali za oukol bojovat s tímto nevázaným živlem sou lidi, který si zasloužej ouctu všech, poněváč zachraňujou velký hodnoty z pouhý lásky k bližnímu a ke společnosti. Málo kterej spolek uďál lidem tolik dobrýho jako hasiči. A v jejich umění měl by bejť každém pořádnej člověk vycvičenej, to je jeho vlastenecká povinnost.
A při vohni, jak říkával starej Tonin Menců, žádnej kalup, ale ouplnej klid, na všecko hezky s rozvahou, neboť panika je v takovejch pádech nejhorší nepřítel člověka a měla by bejť."
                     (Výňatek z knihy: "Krkonošské poudačky" od Jaromíra Horáčka)