Hoří!
Trubka zavolá,
oheň plápolá!
Hasiči již spěchají,
na stříkačku sedají.
Trubka zavolá!
Hoří!
Žáru nedbají,
pilně stříkají.
Oheň již uhasili,
jmění, život spasili
žáru nedbají.
Nazpět!
Hasiči milí
již se vrátili!
Až já budu velký sám,
k hasičům se také dám.
Hasiči milí!
Soukromý archiv VL a MM
Hasičská báseň 2
Nad krajinou žírnou bouře děsná.
Blesky činí na mžik z noci den.
Hromu rachot budí lidi ze sna
a hlásného trubka volá ven.
Bouře tichne, už jen v dálce hřímá...
však obec tone v záři rudé.
"Mé dítě - tam - na postýlce dřímá
a uhoří - to stračné bude !"
Zástup němý tázavě se dívá
Aj hasič po řebři již stoupá
chvíle věčná, radostná i tklivá -
máť na rukou již dítě houpá.
"Jak odměním se tobě - a Vám všem -
za své drahé dítě jediné ?"
"Nežádám mzdy, neboť vykonal jsem,
co každému z nás je povinné!"